Prodáváte nebo kupujete nemovitost a řešíte, co je to vlastně obytná plocha a jak jí spočítat? V inzerci nemovitostí k prodeji je nejčastější, že se používá plocha užitná, protože přesněji vystihuje prostor, který v nemovitosti využijete. Tato plocha, i ostatní plochy uvedené ve článku, se používají pouze v obytných budovách. Tj. nemovitostech určených k bydlení. Tyto informace jsou potřebné, když řešíte jak prodat byt nebo dům, protože je musíte uvádět v inzerci, jako jednu ze základních informací.
Na definici a způsob výpočtu jednotlivých ploch jsou nastavená jasně daná pravidla. Dejte si proto raději pozor na to, jaký typ plochy je u nemovitosti uveden. Někteří prodejci, zejména při prodeji bez realitky, se totiž snaží inzerovat tu plochu, která je větší. Lépe to pak v inzerci vypadá.
Obytná plocha není užitná plocha. Jaký je rozdíl?
Užitná plocha se vyčíslí jako čtvereční metry užitné plochy budov, pro které bylo vydáno povolení. Užitná plocha budovy se měří uvnitř vnějších stěn nemovitosti, ale nezahrnuje/nepočítají se do ní:
- průchozí prostory (schodišťové šachty, výtahy, eskalátory)
- konstrukční plochy (např. sloupy, komíny, šachty)
- funkční plochy pro pomocné využití (např. plocha pod kotlem na topení nebo klimatizační jednotkou)
Součástí užitné plochy jsou hlavně plochy používané jako kuchyně, obývací pokoj, ložnice a místnosti s příslušenstvím, sklepy a dokonce společné prostory používané majiteli bytových jednotek.
Jelikož není tato definice zcela srozumitelná a výklad se může lišit, vysvětlím svůj postoj k této ploše v bodech:
- Užitná plocha by se měla využívat dle nařízení pouze u obytných budov, rodinných domů atp.
- Užitná plocha by měla být pouze součet místností uvnitř vnějších stěn, tudíž bez balkonu, lodžie, terasy, a současně bez příslušenství, kterým je chodba, sklep, kóje, kolárny…
- Celková užitná plocha pak navíc má zahrnovat prvky jako sklepy, kóje, kolárny,… Rozdíl mezi prvním bodem zde dělá slovo celková.
- Když použijeme užitnou plochu u bytových jednotek, měla by se brát v potaz stejná plocha, kterou definuje u domů věta “Užitná plocha budovy se měří uvnitř vnějších stěn”. Když vyměníte slovo budovy za bytu, tak se následně užitná plocha rovná součtu místností uvnitř vnějších konstrukcí bytové jednotky a nezapočítávají se sem plochy lodžií, balkonů, teras, sklepů, kójí, atp.
Podlahová plocha:
U plochy podlahové je situace trochu odlišnější a upravuje ho nařízení vlády. Podlahovou plochu bytu v jednotce proto tvoří půdorysná plocha všech místností bytu včetně půdorysné plochy všech svislých nosných i nenosných konstrukcí uvnitř bytu, jako jsou stěny, sloupy, pilíře, komíny a obdobné svislé konstrukce. Započítává se také podlahová plocha zakrytá zabudovanými předměty, jako jsou zejména skříně ve zdech v bytě, vany a jiné zařizovací předměty ve vnitřní ploše bytu.
Tento zákon stanovuje plochu srozumitelně. Zkrátka sečteme všechnu plochu, která je uvnitř vnějších konstrukcí bytu včetně příček atp.
Obytná plocha:
Tato plocha je více upřesněna a stanovená vyhláškou. Jde totiž o součet obytných místností. A obytná místnost je část bytu splňující požadavky předepsané vyhláškou, je určena k trvalému bydlení a má nejmenší podlahovou plochu 8 m2. Jestliže tvoří byt pouze jediná obytná místnost, musí mít podlahovou plochu nejméně 16 m2. Do podlahové plochy se počítají hlavně obývací pokoj, ložnice, jídelna. Nepatří sem toaleta, koupelna, spíž atp. jelikož nemají plochu větší než 8 m2. Tím pádem nezapočítáme ani sklepy, lodžie, terasy a další. Tím jsou přesně dány podmínky, kdy se takto smí započítat obytná plocha a kdy ne.
Užitková plocha:
Tato plocha vychází z již neplatné vyhlášky, takže se od 31.12.2010 nepoužívá. Užitkovou plochou bytu se rozumí součet ploch všech jeho místností včetně místností vedlejších užívaných výhradně nájemcem bytu, bez ploch domovního vybavení včetně sklepů, upravený podle zvláštního předpisu.